Historie obce Petrovice
První písemná zmínka o Petrovicích je z roku 1219. Záhy po založení osady stál v Petrovicích kostel, který se r. 1350 připomíná mezi farními v děkanátu vltavském. V roce 1386 založil Petr z Petrovic jménem svým a jménem strýce Všecha z Petrovic kapli sv. Václava pod zvonicí, která stojí opodál kostela.
V 16.století byly Petrovice majetkově rozděleny na tři části - k Zahrádce, k Orlíku a k majetku pánů z Rožmberka. Od roku 1953 vládl panstvím petrovickým Jindřich Doudlebský z Doudleb, který se také psal podle nového sídla "seděním na Petrovicích". V roce 1601 koupil velkou část Petrovic rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Zemřel asi r. 1604 a je prý pochován v Obděnicích, kde má svůj náhrobek a jehož rodu patřily do r. 1628.
Do roku 1644 patřily Petrovice Rytterům z Grosotynku, dále Jindřichu Ferdinandovi Hlaváčovi z Vojenic (do r. 1649). Od roku 1650 náležely Petrovice Přibíkovi Jenšíkovi z Újezda a jeho manželce Lidmile Kateřině, roz. z Talemberka. Tito manželé vynikali jako horliví katolíci. Přibík Jeníšek založil v Březnici kolej jezuitskou, na vydržování koleje věnoval 22.000 zl. rýn. tím způsobem, že postoupil jezuitům statek petrovický. Tak jezuité z Březnice stali se od r. 1650 majiteli Petrovic. V nedalekých Krašovicích si jezuité zřídili nové sídlo, při němž měli kapli a hospodařili tu.
V r. 1666 koupili od jezuitů březnických Petrovice. Nutno spravedlivě přiznat, že zdejší jezuité byli mírnou a shovívavou vrchností a vzornými hospodáři. V posledních letech 17. století přeložili své sídlo z Krašovic do Petrovic. Vystavěli si tu dvě rezidence. Jednou z nich, jíž se říkalo velká rezidence, je nynější zámek, kde sídlí obecní úřad. Druhá, zvaná malá rezidence stojí na náměstí poblíž kostela. Je to jednopatrové stavení, z jehož taškové střechy uprostřed vysoko ční zděná věž, přikrytá baňatou, šindelovou střechou a ozdobená v rozích z každé strany dvěma palisandry.
V rukou jezuitů zůstaly Petrovice plných 123 let až do roku 1773, kdy císař Josef II. zrušil jejich řád, zvaný Tovaryšstvo Ježíšovo. Petrovice se dostaly studijnímu fondu, který poplužní dvory rozprodal selským lidem. Petrovický statek s jezuitskou rezidencí koupil r. 1806 svobodný pán Jan Václav Bechyně z Lažan, od něj r. 1812 svobodný pán Arnošt Fleissner z Ostrovic, v r. 1813 hr. Jiří z Oppersdorfu. Potomci hr. Jiřího z Oppersdorfu prodali statek rytíři Vladimíru Zhorskému ze Zhorze a z Kronberka, který pojal za manželku Odonu, roz. Dohalskou z Dohalic. Zhorský nově upravil zámek r. 1887 a přistavěl k němu po stranách hranaté a zubatým cimbuřím zdobené věže.
Po smrti Zhorského r. 1893 zdědila statek vdova Odona Zhorská, která jej v r. 1910 rozprodala zdejším zemědělcům. Ponechala si lesy, rybníky a zámek s parkem. Bývalou "malou" rezidenci jezuitskou koupil místní obvodní lékař MUDr. Jos. Abraham a přestavěl ji v r. 1935 zevně i uvnitř na moderní obytný dům. Do Petrovic přísluší domovským právem rodina známého českého loutkáře Štaubrta, který s loutkářem Kopeckým býval šiřitelem pěkných divadelních her po našem venkově. V Krbcově hostinci čp. 16 se narodila 11.června 1805 Anna Chadimová, provdaná Slezáková, vynálezkyně polky.
Petrovice byly 23.prosince 1898 povýšeny na městys a byl jim přidělen městysový erb: "Na modrém damaskovaném štítu leží křížem přes sebe dva zlaté klíče. Na hořejším okraji štítu spočívá stříbrná koruna zděná s pěti zuby".
