Historie obce Jičíněves
Má se za to, že obec existovala již v době panování Václava II a jméno že nese po jeho manželce Jitce. První zápis o obci Jičíněvsi je z roku 1360, kdy obec obdržel Diviš z Jičíněvsi. Od roku 1403 vlastnil Jičíněves Otík z Labouně a Dřevěnice, který založil kaplanství při kosteleckém chrámu a dal mu plat v Jičíněvsi a Smrkovicích. Potom zde byli dva zemané. Roku 1436 byl jako svědek uváděn Václav Haléř z Jičíněvsi, byl přívržencem Jiřího z Poděbrad a 1448 mu pomáhal dobýt Prahu. Před rokem 1540 patřila Jičíneves nezletilému Vilému Otomarovi z Holohlav, od jehož poručnice ji koupila Barbora z Boskovic, manželka Jiříka z Valdštejna a na Bradlci. Po ní zdědil Jičíněves její vnuk Jan ml. z Valdštejna, který zde v letech 1571–1574 sídlil. V této době zde byla asi postavena tvrz.
Do počátku třicetileté války byla Jičíněves samostatným statkem, až Albrecht z Valdštejna ji připojil k panství Veliš, které po jeho smrti získali Šlikové. Hrabě František Arnošt Šlik kolem roku 1670 prodal Jičíněves Karlovi Zumsade ze Sandberka s podmínkou předkupního práva.
Když pak došlo k neshodě mezi dědici o panství Velišské , rozhodl zemský soud i dvůr roku 1685 takto: rozdělit panství na čtyři díly - Velišský, Bartoušovský, Starohradský a Kopidlenský.
V roce 1686 syn Františka Arnošta Šlika František Josef Šlik Jičíněves zase koupil a připojil ji k panství Veliš.
František Josef Šlik vystavěl v letech 1715–1717 nedaleko jičíněvského dvora a tvrze barokní třípatrový zámek čtvercového půdorysu s mansardovou střechou a vížkou. Architektem byl J. B. Matheye. Zámek je jako dominanta umístěn na návrší a vedla k němu topolová alej z Bartoušova 2 km dlouhá. K zámku patří rozsáhlý anglický park z poč. 19. století s empírovým pavilonem, patrně dílem Heinricha Kocha. Po postavení zámku sem byly roku 1719 přestěhovány kanceláře panství a tím se Jičíněves stala významným panským sídlem rodu Šliků a tím povýšila na jedno z center panství. V roce 1948 přišli Šlikové v rámci revize pozemkové reformy o veškerý majetek.
V letech 1949–1952 zde byl Státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy, následovalo středisko Státních pracovních záloh a pak Střední učiliště zahradnické se sídlem v Kopidlně. V roce 1992 byl objekt vrácen rodině Schliků.
V roce 1886 byla vybudována dvoutřídní škola pro Jičíněves a Kostelec. Do té doby chodili žáci z Jičíněvse do školy ve Slatinách, žáci z Kostelce do Chyjic.
Obchodní dráha z Nymburka do Jičína byla postavena 1881. Poštovní úřad v Jičíněvsi zahájil provoz roku 1887.
Sbor dobrovolných hasičů byl založen 1907, kampelička pro Jičíněves a Kostelec 1911, tělocvičná jednota Sokol 1912 a fotbalový klub Spartak Jičíněves 1933. K elektrifikaci obce došlo r. 1924 a vodovod byl zaveden 1930. Plynofikace obce byla roku 2001.
Dne 1.7.1960 v době územní reorganizace byly k Jičíněvsi připojeny obce Bartoušov a Kostelec , pak následovaly 1.2.1965. Žitětín, 1.1.1975 Labouň, 1.5.1976 Dolany a 1.1.1986 Keteň. V den voleb 24.11.1990 se vyčlenil Kostelec jako samostatná obec.
